Kat Von D je tetovací umělec, hudebník a majitel a tvůrce Kráska Kat Von D .
Moji rodiče, čerstvě ženatý, se přestěhovali z Argentiny do malého města v srdci Nuevo León v Mexiku. Tehdy toho na Montemorelos moc nebylo. Byla to jednoduchá malá vesnice na okraji Monterrey.
Víte, můj táta pocházel z dlouhé řady misionářských lékařů, a když se ukázalo, že Montemorelos potřebuje nemocnici, stalo se to jeho posláním.
Ale než si začnete myslet, že jsem byl 'doktorské dítě', je obrovský rozdíl mezi vyrůstáním u misionářského lékaře v Mexiku a mezi běžným lékařem v USA. V žádném případě jsme nežili život „luxusu“ v konvenčním smyslu.
Jedna z mých prvních vzpomínek, když jsem byl dítě, bylo běhání bosýma nohama po udusané hlíně, kterou jsme měli na podlahy. Dlouho jsme neměli elektřinu ani tekoucí vodu. A vlastně jedna z mých nejoblíbenějších fotek z našeho rodinného alba je fotka, na které se koupu v plastovém kbelíku! Řekněme to takhle, v tomhle městě jste spíš viděli koně než auto.
Nejsem si opravdu jistý, že si moji rodiče představovali mít v tom městě své 3 děti jako takové. Upřímně, nikdy jsem se nezeptal. Ale jsem tak rád, že jsem se tam narodil a nechtěl bych na tom nic měnit.
V roce 1988 jsme se přestěhovali do USA! Bylo mi šest let a 7 hodin jízdy, které trvalo k hranici s Texasem, mi připadalo jako týdny. Přesto se v pozadí ozvalo vzrušení. I když jsem úplně nechápal, jaké velké změny nás čekají, cítil jsem to. Myslím, že jsme to udělali všichni.
Z jednoho malého města do druhého se moji rodiče rozhodli založit tábor poblíž Loma Linda v Kalifornii. Většina lidí nemá zatracené ponětí, kde je Loma Linda, takže se nebuďte šokováni, pokud jste o tom nikdy neslyšeli!
Je to jen malé městečko v okrese San Bernardino, kde se nachází prominentní adventistická komunita sedmého dne. Opět, mnoho lidí o tomto náboženství nikdy neslyšelo – je to v podstatě křesťanství s několika židovskými rysy. Dodržovali jsme sobotu, v sobotu jsme chodili do kostela, dodržovali deset přikázání a nejedli žádné vepřové maso ani ryby bez šupin (neptejte se).
V určitém okamžiku, někde mezi kostelem a školou, moji rodiče řekli, že jsme se vrátili s vědomím, jak mluvit anglicky. Ale doma jsme opravdu mluvili jen naší směsí mexické a argentinské španělštiny.
Během mých základních let jsem byl z jiné země a kultury, cítil jsem se jinak. V dobrém slova smyslu. Cítil jsem se výjimečně. A taky jsem měl pocit, že mám výhodu. Myslím, že to, že jsem bilingvní, mi občas pomohlo porozumět angličtině ještě víc než mí vrstevníci. Například si pamatuji, že jsem poprvé slyšel slovo „lunární“ a pochopil jsem jeho vztah k Měsíci díky španělskému slovu „luna“.
Rychle dopředu a moje latinské pozadí stále hraje velkou roli ve všem, co dělám – v hudbě, kterou píšu, ve způsobu, jakým kreslím, ve španělských názvech odstínů a témat pro mou kolekci make-upu a dokonce i v tom, proč jsem se rozhodl žít v Los Angeles.
Tolik lidí z celého světa přijíždí do Los Angeles, aby se pokusili 'udělat'. Ale pro mě jsem sem přišel, protože mi to bylo po Mexiku nejblíže k domovu.
Je to místo, které vítá a oslavuje kultury a subkultury ze všech koutů planety. Mexická kultura je zde ve městě tak prominentní, že je zřejmá na nástěnných malbách po celém centru města, hudbě, která pochází z LA, tetování, které si necháváme, způsobu oblékání a jídle, které jíme.
Na konci dne, odkud pocházím, mě nedefinuje, ale jako každá životní zkušenost mi pomohla utvářet tento můj nádherně okouzlující život, který jsem nikdy nemohla považovat za samozřejmost.
